Sandmana: Preludia a nocturna

Příběh o Morfeovi, pánu snů a nočních můr. Ještě dříve, než jsem se pustil do čtení tohoto komiksu jsem věděl, že je to dobré, že to má tesklivou atmosféru a depresivně lítostivé vyznění. Také jsem věděl, že je to trochu brutální a morbidní. To vše jsem věděl, ale ani vyzbrojen těmito informacemi, jsem na to nebyl připraven. Nebyl jsem připraven na strašlivou pomstu, kterou může Sandman připravit po sedmdesáti letech ponížení pro své věznitele. Nebyl jsem připraven na první slova znásilněné dívky, jenž se po desetiletích probudila ze spánku. Nebyl jsem připraven na příchod před pekelné brány a myšlenku, s níž se Pán Snů vysmekl pařátům této temné říše. A už vůbec jsem nebyl připraven na to nejhorší v nás, co dokázal John Dee pomocí uloupeného rubínu snění probudit u svých rukojmích. Zajímavý zážitek. Ano, zážitek, to je to správné slov. U podobně mystických příběhů člověk nemůže hledat logiku, či věrohodně vystavěný děj. Nemůže zde očekávat příběh, jenž by svou konstrukcí připomínal složitou architekturu, kde každá cihla, vzpěra a nýt logicky a bezchybně zapadá do vyznění celé stavby. Kdo něco takového očekává od Sandmana, bude zklamán. Sandman je sen. Příběh mystický, lítostivý a atmosférický. Příběh, který má čtenáře ohromit, nikoli poučit. Příběh, který si dal za cíl ovinout kolem čtenáře éterická tenata nehmatatelné atmosféry, jenž se nedá definovat, ani popsat, ale pouze vycítit. Sandman je sen.

Epilog. Nezaměnitelný zvuk tlukotu křídel zvěstuje neotřesitelnou pravdu, že ta nejpůvabnější inkarnace smrti přišla dělat svou práci. Teprve až poslední živá forma tohoto vesmíru upustí skořápku své duše a přestane snít, Sandman ani jeho sestřička nebudou mezi Věčnými třeba.

Hodnocení: ***** (4,5/5 = 90%)

Zrecenzoval: CeBrk