Clive Barker: Knihy krve I - III

Knihy krve Cliva Barkera nejsou pro citlivé nátury. Jestli už máte dost příběhů na dobrou noc, které jen čerpají z o mnoho kvalitnějších autorů, tak potom vás zajisté potěší, že jste objevili mistra hororu Cliva Barkera, který se v posledních letech ukázal jako autor v tom nejlepším slova smyslu šokující. Kdo však okusí jeho bizarní světy, pro toho už není návratu...

Moje verze knih se skládá celkem ze tří knih v jedné vazbě, a každá z nich je rozdělena na určité novely.

Jejich názvy vám nejspíš prozradí vše. Mohu jmenovat například Blues prasečí krve, Mrtví mají své dálnice, Král Syrohlav, Zpověď (pornografova) rubáše, nebo třeba Ostatky. A abyste ještě lépe pochopili celou nechutnost a brutálnost těchto novel, zde je pár ukázek:

'Právě když naslouchal zvuku vlastního srdce, ty růžky se rozešly každý na jednu stranu Rickyho hlavy a začaly se mu cpát do uší. Dokonce i v tom snu to byl odporný pocit a Rickymu se chtělo řvát, zarazit to křikem. Ale prsty mu dál vnikaly do hlavy. Prorazily ušní bubínky a jako nějaká všetečná tasemnice procházely mozkem. Stále ještě žil, dosud civěl na svého trýznitele a věděl, že prsty našly oční bulvy a že na ně zezadu tlačí.'

'Potom se svině usmála a Redman, ačkoli věřil, že už úplně ztrail cit, zaznamenal první prudký nápor bolesti. To Laceyho zuby mu utrhly kus masa z nohy. Chlapec se supěním šplhal po těle svého zachránce, aby z něj slíbal život.'

'Z krví zalitých dásní se vysunuly zuby jako drápy z kočičích tlapek. Měl jich dvě řady v každé čelisti, dva tucty jako jehly ostrých, lesklých hrotů, které se zahrzyly do masa na poníkově krku. Hustá čerstvá krev se řinula Syrohlavovi hrdlem; hltavě ji chlemtal. Horká chuť světa.'

'Patolog pracoval na Ronnieho těle s úctou výkonného vyvrhovače ryb. Nedbale vydlabal kulku z lebky a čenichal kolem mišmaše rozdrcených kostí a chrupavek, které původně bývaly koleny a lokty.'

'Tváře z těl; jeskyním podobné oční důlky, z nichž zíraly hlavy, vždy pět na jednu bulvu; široký, plochý nos a ústa, které se otevírala a zavírala. A z těchto úst, lemovaných zuby z nahých dětí, vycházel obrův hlas, nyní už jenom chabý odvar někdejší síly.'

Mohla bych najít mnohem nechutnější ukázky, ale to bych vás připravila o všechno, proč ji chceme číst.. Myslím, že jsem vám ale dostatečně vykreslila, o čem zde autor píše.

Formou hororových povídek s velkým množstvím sci-fi prvků si hraje s psychikou svých postav, dostává ji až na úplné dno a ještě níž, nic pro něj není dostatečně odporné, aby to popsal. Nejen psychika, která lidi musí nutně doprovázet, ale především jejich fyzično, tu vykresluje bez cenzury. Krev, vyhřezlé orgány, exkrementy, vyloupané oči, usekané prsty, sliz, hnus, mozek na kaši a játra na haši, to vše tady můžete najít. Oživlých mrtvol, kanibalismu a nechutné účasti zvířat včetně.

Smrt, rozklad a sex, kolem toho se tento soubor hororů točí a důkladně nedoporučuji číst to před, po, či snad v průběhu jídla. Pro slabší povahy by snad bylo úplně nejlepší, když by tuto knihu četli jen a pouze v průběhu nemoci, kdy by jim ulevilo pořádně se vyzvracet. Já sama ji četla tři dny a během těchto dnů jsem se nemohla pořádně najíst, neboť to, co ve vás četba vyvolá, je především odpor. Ale odolat nemůžete. Musíte to dočíst.

Dokonce si dokážete i najít svou oblíbenou povídku - u mě je to jednoznačně Sex, smrt a hvězdy zář, ta je asi nejméně nechutná a končí svým způsobem dobře a ty herecké z hrobů vstávající mrtvoly tam mám svým způsobem ráda.

Jedná se o prodělečné divadlo těsně před krachem, jehož poslední představení zachrání již dávno mrtví excelentní herci se stejně rozloženými diváky.

A jak to vlastně všechno začíná?

Nejdřív je jeden dům, ve kterém se skupina výzkumníků rozhodla udělat průzkum paranormálních jevů. Nečekaně se to povede, když na tělo zbídačeného chlapce mrtví, kteří tudy prochází, začnou vyrývat své příběhy.

Některé z nich nám tedy Clive Barker umožňuje si přečíst, a některé dokonce můžete vidět zfilmované. Ale moc to nedoporučuji. Takový Půlnoční vlak jako film se s povídkou Půlnoční vlak smrti nedá srovnat a stejně tak i úvodní kapitola ve filmu nemá své knižní kouzlo.

Filmová krev nikdy nedosáhne kvalit syrově vylíčeného hnusu v Barkerově knize. To, že je její čtení nechutné, totiž v nejmenším neznamená, že by mu něco chybělo, nebo že by to nebylo excelentní dílo, jemuž lze něco literárně vytknout.

Ale pozor. U žádného díla jsem to nikdy neudělala, ale tady vás varuji. Pokud nejste schopni bez problémů strávit film s potoky krve, do Knih krve se nepouštějte. I já sama váhám, zda si koupit a přečíst části IV - VI.

Hodnocení: ***** (5 / 5 = 100 %)

Zrecenzovala: Ann Taylor