Oscar Wilde: Strašidlo Cantervillské

Počkat, není to ten teplouš, co napsal Obraz Doriana Graye, a o kterém se musíme drtit ve škole a na maturu, takže je to nuda a nedá se to číst?

Ani ne.

I když už minulost potvrdila, že mnohé autory udělá jedno jediné dílo nezapomenutelnými a ostatní naopak zůstávají často v propadlišti dějin, nesmíme udělat tu samou chybu.

Oscar Wilde nenapsal pouze hlubokomyslný román Obraz Doriana Graye, ale například i krátkou komediální povídku Strašidlo Canterwillské.

Krátkou doslova. Celá knížka má několik málo stránek a spoustu ilustrací a přečtená je možná za dvě hodiny.

Může ale docela dobře zmást. Když jsem byla malá a spatřila obrázek na deskách a několik prvních kreseb, bála jsem se k ní přiblížit.

Přečíst si tento útlý svazaček jsem se odhodlala až o spoustu let později a ke svému překvapení jsem zjistila, že to není vůbec žádný horor, ale báječně podaná komedie.

Starý lord Canterville prodává zámek i se strašidlem, které má na svědomí mnohé životy. Proto sídlo nikdo nechce. Tu však přichází nabídka až z Ameriky. Pan Hiram B. Otis, americký vyslanec, muž s moderními názory, zámek bez obav kupuje. Vzápětí se také na starý zámek, bičovaný deštěm, stěhuje i se svou početnou rodinou.

Vydrží američtí odvážlivci na prokletém místě? Pro starého Simona de Canterville, poctivě zde strašícího už tři století, bude jistě hračkou vyštvat ty americké nafoukance.

Ale ouha! Staré osvědčené postupy - lepkavé ruce, chrastící řetězy, mrkání krhavými víčky a úpění - se zcela míjejí účinkem. Moderní čisticí prostředky hladce likvidují následky Cantervillova nočního řádění a navíc na chodbách po čase naráží na odvetu: natažené provázky a polštářové útoky… Jak asi skončí střet staroanglické tradice s moderní americkou povahou?

Nutno podotknout, že když je to komedie, skončí dobře pro obě strany. Vlastně lépe, než kdy mohli doufat. Ale průběh tak idylicky nevypadá.

Přistěhovalí američané jsou zde líčeni jako striktně moderní, nebojácní, doslova přecpaní všemi snahami nějak je překvapit a proto snad nevyděsitelní. Naopak, hlavně co se malých dvojčat týče, posedlí touhou sami strašidlu škodit a sami ho děsit. Doslova ho vydeptat.

Což se jim také povede a pouze nejstarší dcera Virginia nakonec najde trochu empatie a pochopení, aby si vyslechla celý příběh a nebojácně se ponořila z moderního technického světa do mystické záhrobní říše a s nasazením vlastního života strašidlu jednou pro vždy pomohla. Je to také jediná část knihy, která může na čtenáře působit trochu mrazivě, neboť tam daleko za borovými lesy, kde je malá zahrádka, roste tam vysoká tráva, kvetou tam bílé hvězdičky bolehlavu a celé noci tam zpívá slavík, tam, kde zpívá celé noci a celé noci se tam dívá chladný křišťálový měsíc a nad spáči rozpřahuje své obrovské paže tis, už není místo na smích.

Samozřejmě je toto dílo i vděčným tématem pro divadelní hry a já viděla i hranou anglickou verzi. Ale nejlépe uděláte, když si to přečtete a všechno přeberete dle své fantazie.

Hodnocení: *****(5/5 = 100 %)

Zrecenzovala: Ann Taylor