Aktuálně zde najdete recenze na: 62 knih

Luis Sepúlveda: Deník sentimentálního zabijáka

Existují dva zákony v životě každého profesionálního zabijáka: za prvé nevázat se na žádnou ženu, a za druhé nevědět pokud možno téměř nic o své budoucí oběti. Hlavní hrdina černé novely Deník sentimentálního zabijáka patří sice k profesionální špičce - svou práci vykonává rychle a čistě, při jedné zakázce ovšem oba zákony své profese poruší. Profesionál ovšem musí zůstat profesionálem, až do konce..

Dokonale propracovaný portrét osamělého zabijáka, který uvízne v pasti vlastních citů.

 

Druhá novela s názvem Yacaré je přiběhem vyšetřovatele pojišťovací společnosti, který se vypraví daleko za hranice své mise a nechává se unést svým neomylným čichem bývalého policejního agenta. Zatímco nájemný vrah z první novely zavede čtenáře při hledání své budoucí oběti z Paříže do Madridu a z Instanbulu až do Mexika, vyšetřovatel pojišťovací společnosti je nucen vyměnit svou útulnou kancelář v Curychu za sychravé ulice Milána. Při vyšetřování proniká do nepoznaného světa indiánů Anaré, tajemných obyvatel jižní Brazílie, jejichž život je spjat s yacaré, malými kajmany.

 

Zatímco první novela je psaná v první osobě, druhá ve třetí. A ta první mě proto oslovila víc.

Je to skutečně osobní zpověď nájemného vraha, jehož kariéra se chýlí ke konci. Porušil zákony a tenhle zpropadenej případ mu nějak nejde od ruky. Spolu s jeho francouzskou milenkou mu parádně komplikuje život a dovede ho až do jednoho pokoje, kde to všechno skončí.

Sepúlveda tu popisuje život onoho vraha paralelně se snahou zabít svou poslední zakázku, tajemného muže zapleteného s vládní agenturou DEA. Popisuje, jak se setkal se svou milenkou, jak z ní, jakožto začínající prostitutky, udělal perfektní milovnici, jak se vypracoval na špičku zabíjení a jak se vypořádává se zakázkou. Celá je od začátku zvláštní. Neméně zvláštní je i to, že se zaplete s tajnou vládní organizací a musí cestovat ve stopách své zakázky po celém světě, takže zatímco jednu noc spí v Madridském hotelu, další den zběsile prchá pašeráckým tršitěm v Istanbulu. A nejzvláštnější je, když mu jeho chlebodárce vypoví službu a přeruší s ním kontakt. Navždy. Nicméně svou povinnost musí splnit a záhadného člověka zabít.

Netuší ale, že tím vyřeší i svou houpavou náklonost k francouzské kočičce. Netuší, že bude muset zemřít. Netuší, že bude odjíždět za zvuků výbuchu a tělo zakázky i její bude hořet v troskách.

 

Ten příběh mě jednoduše uchvátil. Je přečtený za hodinku, za dvě, ale perfektně napsaný. Sama jsem se už nejednou o tento styl pokoušela a přijde mi celkem blízký. Autentické vyprávění osobou zabijáka tomu dodá šťávu. Nesnaží se tu o žádné poetické obraty, ale o surový popis života, jak ho vidí jedna ztracená existence. Používá nespisovné výrazy, vulgarismy, klasickou mluvu spodiny společnosti. Nezdržuje se žádnými složitými popisy, naopak dost často rozebírá, co se odehrává uvnitř zabijáka, co si myslí a jak se připravuje na svou práci.

 

Druhá povídka, Yacaré, je trochu mrazivější a záhadnější. Vyšetřování záhadných úmrtí v podivínské obchodnické rodině, touha po penězích, vyvražďování kajmanů, se kterými je spjata existence dávného indiánského kmene a nakonec smrt samotných indiánů.

Střet dvou úplně odlišných civilizací, z nichž ta slabší a ohroženější se snaží zachránit tak, jak to ta naše dělá od pradávna. Vraždou.

Když totiž bílí vyvražďují kajmany, pro které je určen život celého kmenu Anaré, nezbývá poslednímu zbytku těchto divošských lidí nic jiného, než se vydat do džungle velkoměsta a pokusit se zbavit těch, kteří je likvidují.

Na to, že se jedná o primitivní brazilský kmen však dokáží velmi zamotat hlavy italských policistů.

 

I tady je to psané dle vyjadřovacích schopností hlavní postavy, ale třetí osoba bere příběhu autentičnost první. Musím přiznat, že když jsem ji četla poprvé, ve chvílích záhadných vražd indiány mě mrazilo. Ale jinak, než kdyby tam naběhli Apačové a začli střílet z luků. Tak zvláštně. Magicky. Bylo mi Anarů moc líto. Ale musím ocenit jejich snahu vrhnout se do neznámého světa, aby zachránili svůj kmen a obětovat při tom vlastní život.

Mytologie si tu vykračuje ruku v ruce s formálním policejním a pojišťovacím vyšetřováním a je to dobře, protože jedno druhé mírní a zároveň posiluje. V této novele, stejně krátké, jako je ta první, se snoubí výsady civilizace, jako je dědictví, touha po penězích a obchod spolu se základní snahou přežít.

 

Vlastně v obou novelách je svým způsobem hlavní námět snaha přežít. Ať už snaha indiánů, snaha obchodníků, snaha naivní milenky či snaha protřelého zabijáka.

 

Hodnocení: ***** (5 / 5 = 100 %)

Zrecenzovala: Ann Taylor

Diskusní téma: Luis Sepúlveda: Deník sentimentálního zabijáka

Datum 23.08.2013
Vložil M.V
Titulek Ta.8807

právě mám rozectenyho zabijáka. Jsou to nervy. Skoro nedycham. Nádhera

Datum 23.08.2013
Vložil bob
Titulek Re: Ta.8807

Chápu. Tak pokracuj

 

© 2009 Všechna práva vyhrazena.

Tvorba www stránek zdarmaWebnode