Ed McBain: Omnibus Jack a fazole, Sněhurka, Popelka

Ed McBain. Při vyslovení či přečtení tohoto jména se každému vybaví totéž: legendární detektivky.
I já, když jsem zahlédla jeho jméno v regálu, jsem po něm okamžitě sáhla a očekávala krásný zážitek, kterému nebudu mít co vytknout. Bohužel, musím zde vyjádřit krom toho i své zklamání.

Kniha nese na svých deskách nadpis Ed McBain – Omnibus a hned pod tím tituly Jack a fazole, Sněhurka, Popelka.
Kdo neví, o co jde, snadno by mohl nabýt dojmu, že se jedná o pohádky. Možná i přes obrázek pistole, růže a krvavých rtů s razítkem Matthew Hope, což je hlavní postava ve všech třech příbězích. Rozvedený advokát Matthew Hope, otec čtrnáctileté dívky, který sice nedělá trestní právo, ale nemůže si pomoci a často překračuje své právnické možnosti a hraje si na detektiva spolu se skutečným detektivem, jeho přítelem Morisem Bloomem (i přes jeho časté protesty).
První dva příběhy jsou psány převážně první osobou právě z jeho pohledu, třetí je na tom trochu jinak. Ale pohádky to nejsou.
Dohromady lze říci, že se jedná o zajímavé a netypické případy začínající svým způsobem docela nevinně, ale postupně se zamotávající víc a víc. A právě Matthew je ten, kdo nakonec zvládne správně rozmotat všechny uzly v horkém floridském městě Calusa.

První příběh se jmenuje Jack a fazole.
Přesně jako ta pohádka, i on pojednává o Jackovi a o fazolích.
Matthew Hope před nějakou dobou radil mladíkovi Jackovi McKinneymu ohledně smlouvy, kterou chtěl zakoupit prodělečnou farmu na fazole za čtyřicet tisíc dolarů.
Pak ho ale najdou zavražděného a na Matthewovi je, aby zjistil, jak to dál bude s transakcí. Proto se vydává za Jackovou přitažlivou sedmapadesátiletou matkou Veronickou McKinneyovou a neméně přitažlivou a podstatně mladší sestrou, zjišťuje, jak se vůbec na slunné Floridě žije na rančích s dobytkem a jak se s ním obchoduje, snaží se vydupat zrušení transakce, zamotává se do spletitých ženských sítí staré Veronicy i její mladé dcery. S Veronicou dokonce rozvedený advokát naváže poměr.
Ale objeví se další mrtví.
Když se totiž zdá, že je dohoda ohledně prodeje a dědictví po Jackovi na spadnutí, někdo zabije  majitele fazolové farmy a později i Jackovu mladičkou sestru.
Matthew už tehdy dávno nesedí ve své kanceláři u telefonu, ale aktivně pátrá po vrahovi, což ho nakonec stojí i pár dní v nemocnici s prostřeleným ramenem.
Nejde totiž vůbec o fazole, jak by se mohlo stát. Nejde dokonce ani o žádné krávy, jak se zprvu domníval, ale o něco o dost jednoduššího. O drogy, peníze, nesplněné sliby a několik příliš mladých a příliš horkých hlav.

Druhý příběh s názvem Sněhurka je možná o něco zajímavější.
Na začátku je Matthew povolán do ústavu pro duševně nemocné, protože si ho jedna pacientka, Sára Whittakerová, najala, aby jí dostal ven. Tvrdí, že je naprosto zdravá a jen její matka se ji pokouší úplatky a falešnými posudky udržet v pozici blázna, aby získala všechny peníze, co jí odkázal mrtvý otec, i přes miliardu, kterou zdědila ona sama.
Matthew nemá důvod nevěřit sličné dámě uvězněné mezi blázny, že je v pořádku. Je půvabná, intelignetní, prakticky okamžitě si ho získala, její argumenty se zdají víc než rozumné. A tak dělá, co se dá.
Částečně přejímá policejní práci, když neustále vyslýchá všechny lékaře i její matku. Ti ho ale opakovaně přesvědčují, že Sára je paranoidní schizofrenik, který si usmyslel, že její milovaný slušný otec byl nevěrný ničema, vzal její vlastní dědictví a odkázal ho své milence, že ji musí najít a nakonec se pokusil o sebevraždu.
Matthewovi to celé nějak nesedí, už proto, že Sára na sobě stopy po pokusu o podřezání nemá, a pomalu se i on začíná stávat paranoidním a přesvědčeným, že i jeho kroky jsou sledovány.
Během té doby nezahálí ani policie, protože v řece najdou nafouklé tělo mladé ženy a intenzivně pátrají po jejím vrahovi.
Zprvu se vůbec nezdá, že by tyto případy mohly nějak souviset, ale brzy se ukáže, že jsou vlastně jen jeden.
Ukáže se, že ne všechno, čemu Matthew věřil, je pravda, ale že ne všechno, co Sára - nevinná Sněhurka ničená Černými rytíři - zavřená v ústavu řekla, je lež. Pobláznila ho, přesvědčila o tom, o čem chtěla a Matthew má už jen minuty na to, aby jeho poblouznění a slepou důvěru v Sáru neodnesla jeho vlastní dcera.

Poslední příběh, Popelka, mě oproti dvěma předchozím velmi zklamal. Na rozdíl od nich je celkem chaotický, první osoba Matthewa je tu nahrazena třetí osobou vypravěče, i když v jedné chvíli se (snad vinou překladu) opět vyprávění v první osobě ukáže.
Hned od začátku tady víme, že jde o drogy. Obchod s drogami a prostitucí.
Detektiv Bloom zde nevystupuje, ale místo něj se objeví jeho věrný černošský parťák Rawles. Ten nese ještě s menší libostí, že Matthew se mu plete do vyšetřování, ale nic s tím nenadělá.
Jedné noci totiž najdou zavražděného soukromého detektiva Samalsona, který s advokátní kanceláří, v níž Matthew pracuje, občas spolupracoval. A to ani advokát nemůže nechat jen tak a rozhodne se vypátrat, co za jeho vraždou stojí.
Samalson měl zrovna rozpracované dva případy. Sbíral důkazy proti nevěrnému manželovi, jak si přes Matthewa poručila jedna bohatá žena, a hledal prostitutku, která majitele loděnice obrala o velmi drahé rolexky.
Matthew se brzy přesvědčí, že první případ nemá s vraždou nic společného. Tahanice nevěrných manželů se za hranice jejich domu a postele nedostala, i když on na soukromého detektiva přišel.
Druhý případ je o něco zapeklitější. Nikdo z policistů totiž netuší, že majitel loděnice Larkin nepřišel pouze o hodinky, ale i o čtyři kila velmi kvalitního kokainu. A nenajal si pouze soukromého detektiva. A tak se Matthew velmi zamotává mezi překupníky, obchodníky, drogové dealery a prostitutky, toužící odstěhovat se do Paříže a zmizet z dosadu kostilamů.
A bohužel nejen on, i já se do tohoto příběhu nějak zamotala. Na vině jsou hlavně dvě jména na kokainovém poli, která jsou si velmi podobná a díky nim tak přesně nevím, komu který najatý člověk patří.
Objevují se tam totiž obchodníci, účetní, kubánští ranaři Ernesto a Domingo vydávající se za detektivy a bezostyšně vraždící všechny, kteří jim odmítnou prozradit, kde se jejich zlodějka přezdívaná Popelka nachází, homosexuální kadeřník a homosexuální překupník, zkrátka příliš mnoho lidí, příliš mnoho kokainu a celkem ničím zvlášť zajímavá zápletka.
Popelka, vlastním jménem neznámá, neboť si dává nesčetně jmen, touží stát se filmovou hvězdou. Když se nedaří, stane se prostitutkou a jednou se jí naskytne příležitost. Larkin k sobě občas někoho pozve, vyspí se s ním a nabídne mu koks. Ona se rozhodne ho uspat, kokain ukrást a prodat a zmizet.
Téměř se to povede. I přes to, že po ní pátrá tolik lidí, je obchod na spadnutí. Jenže okradený majitel nic nenechal náhodě a není jediný, kdo ji touží dostat. A tak má několik lidí utahujících víc a víc smyčku zájem, aby si Popelka už nikdy nezatančila.

U všech tří příběhů můžu říct jedno: Při čtení mě neustále udivovalo, jak je tam většina postav neuvěřitelně ukecaná, jak říká snad úplně vše, co je může napadnout a jak jsou některé dialogy zbytečně dlouhé, zatímco Matthew svou řeč vždy pečlivě usekává. Ale to mi nevadilo. Rozhodně ne tolik, jako že ve všech musel mít nějakou sexuální avantýru.
V prvním příběhu Veronicu, matku zavražděného, v druhém, kde to bylo absolutně zbytečné, neboť dostatečnou atraktivitu určoval už případ samotný, jednu sekretářku, ač si místo ní představoval svůdnou Sáru, a ve třetím strávil několik postelových scén se svou bývalou ženou, než mu znovu dala kopačky.
Tohle by samo o sobě mé hodnocení nijak nesnížilo, neboť to není nic nepřirozeného nebo šroubovaně do děje nasazeného. Ale co ho výrazně sníží je právě chaotičnost a odlišnost třetího příběhu.
Třetí osoba místo první mě dost popudila a to, že zpětně se v něm nemůžu vyznat, ho rozhodně neřadí mezi nejlepší, ačkoli jsem se tam o obchodech s drogami a o kokainu dozvěděla víc, než kdy dosud.

Možná, že vám se ale líbit bude, takže neváhejte a každý, kdo má rád detektivky, kriminalistiku, právo či psychologii, si všechny tři přečtěte.

Hodnocení: ***** (4 / 5 = 80 %)

Zrecenzovala: Ann Taylor