Dan Brown: Digitální pevnost

Jsem znechucena a znuděna. Nezbývá mi, než doufat, že po této absurdní a nelogické nesmyslnosti se mi už nikdy žádná Brownova kniha nedostane do ruky. Ten člověk je hrozně zvláštní spisovatel - četla jsem od něj čtyři knihy. Ale zážitek ze čtení těchto knih, ten pravý, skutečný, originální zážitek mám jenom jeden. První byl samozřejmě Da Vinciho kód. To je pro mě krásná knížka, Robert je charismatická postava a Brownovo podání v této knize mi vyhovuje, mystika, magie a historie, kultura Paříže a Anglie je mi blízká. To se mi fakt líbilo. Ale jak jsem četla další jeho knihy, začalo to nadšení pomalu slábnout. Andělé byli slabší, Ztracený symbol byl trošku přitažený za vlasy a Digitální pevnost je slátanina nad slátaniny. Ono totiž - jednou se člověk rád nechá unést výmysly jednoho spisovatele, který dokáže vyvolat napětí, oblbuje nás nejrůznějšími šiframi a historickými hádankami a seznamuje nás s univerzitním profesorem, který se schopnostmi vyrovná Laře Croft a Jamesovi Bondovi dohromady. Je krásné nechávat se oblbnout a myslet si, že jsme našli Svatý Grál. Jednou si to člověk rád zažije. Jenomže po čtvrté na to neskočíme.

 

Alespoň já ne. Digitální pevnost je Brownova prvotina a je to vůbec nejslabší z jeho knih. Opět jsou tu hrdinové, kteří nespí dva dny a přitom jsou stále schopní střízlivě unikat nájemným zabijákům, kteří mají samozřejmě strhující minulost, jsou ozbrojeni samopaly a tlumiči, zatímco jejich kořist se může bránit jenom tyčí a jsou tvrdí jako skála, hlavní hrdinka stane tváří v tvář strhující explozi a samozřejmě to přežije, nejen to, nakonec je ještě schopná používat mozek a rozlouskne nejzákeřnější hádanku na světě, nejtajnější zprávy a informace Spojených států amerických jen o chlup uniknou prozrazení a svět je zachráněn, na konci se dva hlavní hrdinové, kteří si navzájem o sobě myslí, že jsou mrtví, zasnoubí... Příběh se točí kolem jakéhosi počítačového algorytmu, kterému říkají Digitální pevnost (cosi nedobytného a nedosažitelného ve virtuálním světě), který je nerozluštitelný a znamenal by zkázu zpravodajství. Kvůli němu se vraždí a v noci nespí. Na konci nám řeknou, že to byl podvrh a že žádná taková věc nikdy neexistovala a neexistuje, že její sestrojení je nemožné už jen z hlediska matematických zákonů...

 

No kde to jsme? To je vážně Amerika, tohleto. Ale fakt jako silná. Děj opravdu popisovat nebudu, protože je to nesmysl nad nesmysly, objeví se zde pár vražd, pár hrdinských skutků, pár chytrých hlav a na konci vyjde najevo, že tenhle miloval tuhletu, tahleta zase tohohle, z kladných postav se najednou záhadným způsobem stávají záporné a ze záporných kladné, tenhle zradí tohohle, tenhle zase tuhle...