Aktuálně zde najdete recenze na: 62 knih

Bram Stoker: Dracula

Jméno Dracula se stalo synonymem ke slovům upír a vampyrismus. To vám řekne každý, koho se zeptáte. Rudé svítící oči, krásný obličej a špičaté zuby. Takový Edward ze Stmívání ho ještě ani náhodou nepřekonal. Dracula, román vydaný v roce 1897 svou hlavní postavu natolik proslavil, že byste dnes na světě nenašli snad nikoho, kdo by o ní neslyšel. Bulhaři dokonce považují Draculu za svého národního hrdinu a vlastně ani nemají tušení, že ho my ostatní považujeme za postavu násilnou a zápornou. Přečetli jsme si o něm ve Stokerově románu, od té doby ho vídáme na mnoha dalších stránkách některých knih. Známe ho z mnoha filmových zpracování a díky svým schopnostem a údajným spolčením s ďáblem se nám doslova dostal pod kůži. Málo kdo ví, že předzvěstí Stokerova Draculy byla skutečná postava valašského krále Vlada III. Jméno Dracula přežívá, nové adaptace se znovu točí, Stokerova kniha už prošla mnoha vydáními. Je to ale doopravdy tak žhavé?

 

Především si musíme uvědomit, v jaké době byl Dracula napsán. 19. století jen kypí přemírou nových technických vynálezů a hlavně vírou. Zapřísáhlí ateisté by se do Draculy vůbec neměli pouštět. Je to plné víry v Boha. Hlavní zápletka vězí v tom, že hrabě Dracula se zřekl Boha, spolčí se s ďáblem a ten mu za odměnu slíbí věčný život. Věčný, ale prokletý. Dracula trpí nikdy nekončícím hladem po krvi. Je nelítostný, je to starý, seschlý ovšem schopný stařec, který vydá síly za dva, jde za svým cílem a nebojí se jít doslova přes mrtvoly. To je suché podání pana Stokera, pána, kterému sice dle mého názoru chybělo trochu psavého umu, ale jedno mu odepřít nemůžeme - jeho postava přežívá dodnes a bude přežívat ještě hodně, hodně dlouho.
 
Většina z nás zná hraběte Draculu spíš v podání Garyho Oldmana ze slavného filmu z roku 1992. Možná i z nějaké jiné adaptace, vždyť jich bylo tolik... Obyčejně to mám sice naopak, ale v tomto případě musím říct, že dívat se na film s Gary Oldmanem (který dle mého nepatří rozhodně k nejlepším snímkům své doby, ačkoliv získal Oscara, nikdo mě neukecá), než číst pětisetstránkovou honičku za ničím. Film totiž disponuje něčím, co knize velmi chybí a to je věc zcela zásadní - nějaký příběh.
 
Filmový Dracula v podání charismatického Garyho Oldmana.
(Foto: Google)
 
Musíme panu autorovi nechat, že byl opravdu dobrý nápad napsat knihu ve formě deníkových zápisků několika hlavních postav. Umožňuje nám to tak pohlížet na danou situaci a událost z několika úhlů. Na druhou stranu jsou ale všechny postavy z příběhu přehnaně vychytralé, přehnaně ctnostné, přehnaně věřící... Všichni do jednoho jsou prostě až moc perfektní. Všichni mluví spisovně, než řeknou neslušné slovo, poctivě se pokřižují a dej Bůh, aby někdo šlápl vedle! Všichni jsou přehnaně hodní jeden na druhého, všichni si odpouštějí, všichni si navzájem pomáhají, aby nakonec nezdolného Draculu dostali, všech pět hlavních postav se pořád usmívá a všichni souhlasí se vším, co kdokoli z nich navrhne... A nikdy se nikdo s nikým nepohádá, i když spolu žijí bezmála čtyři měsíce! Takhle to přeci nefunguje, no ne? Autor po nás nemůže chtít, aby nás bavilo číst příběh, kde se nedočkáme jediné hádky, jediného rozporu. Čteme pořád jenom o tom, jak se všichni navzájem domlouvají, jak na zrádného hraběte vyzrát. A domlouvali se už tak dlouho a tak nudně, že jsem nakonec začala fandit záporákovi.
 
Vzpomínáte, jak nádherný Gary Oldman jel do Londýna, kde našel svojí milovanou, kterou mu před tolika lety vzali? Jak překročil moře času, aby ji našel? Jak to tam všechno bylo krásně romanticky zamotané, když si pan doktor Van Helsing nevěděl rady a krásná Mina nevěděla, jestli má mít ráda hraběte nebo Jonathana? Jak se dozvěděla, že to byl on, kdo zabil její nejlepší kamarádku, ale přitom mu vzápětí zašeptala do oušek: "Miluji Tě" ? Jak to byla nakonec ona, kdo své lásce usekl hlavu a zabodl do srdce kůl? Tomu říkám teprve příběh. Nic takového vás v knize nečeká. Zezačátku je to sice zajímavé, když Dracula vězní Jonathana ve svém temném sídle, ale od chvíle, kdy se z Vilhelminy stane paní Harkerová, je to jenom nuda, nuda, nuda a nuda. Pan Stoker na třech stech stránek popisoval strategii, jakou Draculu dostat. Knižní Mina Draculu nenávidí, knižní Dracula je syčák a už mu ani zdaleka nefandíme tolik, jako tomu filmovému.
 
Jestli vás opravdu zajímá můj názor na knihu, řeknu vám to asi takhle - ano, je to dílo, které se vrylo do historie. Dracula je legenda a v myslích mnoha věřících si jistě zapsal vroubek. Stvořit někoho jako je Dracula se nepovede jen tak někomu. Všechny deníkové zápisky tu navíc byly naprosto geniálně využity. Ale na můj vkus byly všechny postavy až příliš ctnostné, Mina na ženskou až trochu moc silná a Van Helsing na můj vkus až moc mával všude křížem. Děkuji vám pane Stokere za hraběte Draculu, ale ten příběh byste doopravdy mohl trochu zlepšit... Mě to ke konci fakticky nebavilo. Posledních padesát stránek jsem vynechala a kočila jsem rovnou na tu poslední...
 
Asi si říkáte, proč jsem vám neprozradila žádný příběh. On tam totiž není. Dokonale ho ale vymysleli ve filmu z roku 1992. Nevěřte ale všemu - na začátku se objeví velký název Bram Stoker's Dracula, což není pravda (i když asi měla být). Tenhle Dracula je daleko lepší, hezčí, sympatičtější a daleko víc okouzlující, než ten Stokerův.
 
Na Draculu si holt musíte udělat názor sami. Jsou tací, kteří Draculu berou za svou nejoblíbenější knihu, jsou tací, kterým se zdála průměrná, jsou tací, kterým se nelíbila (sama nevím, ke které skupině patřím). Ale každý, koho tyhle legendy - a vůbec čtení - zajímá, by si Draculu rozhodně neměl nechat ujít. Ono to totiž vážně má něco do sebe. Měli bychom se zamyslet nad tím, zda byl Dracula skutečně zlý, zda opravdu mohl za to, co prováděl, a zda bychom neměli držet palce spíš jemu, než ostatním. On se totiž ničím neprovinil - jen ztratil lásku a byl o 400 let starší. Ale jak známo, láska vydrží navěky. I Draculovu smrt. Jen je škoda, že v knize se to už nedozvíme... Film můžu na druhou stranu zase doporučit ;)
A hlavně si pamatujte - žádný Edward a rodina Cullenových ze stmívání, nikdy neexistovali upíři, nikdy jich nebylo hodně, nikdy se neprocházeli po amerických středních školách a nikdy se neživili jenom veverkami v lese, tak jak to známe od paní Meyerové (mimochodem, taky klobouk dolů, napsat něco takového je taky celkem umění, když si to přečtou i ti, kdo normálně nečtou), ale upír byl vždycky jenom jeden a tím byl, je a napořád taky zůstane jedině hrabě Dracula, který se díky své nezkrotné lásce zapsal do našich srdcí!
 

Hodnocení: ***** (3,5/5 = 70%)

Zrecenzovala: Žanettka

 

Diskusní téma: Dracula - vyděsil vás nebo uhranul?

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.
 

© 2009 Všechna práva vyhrazena.

Tvorba www stránek zdarmaWebnode