Audrey Niffenegger: Žena cestovatele časem

Představte si, že cestujete časem. Ale ne tím způsobem, že si sestrojíte přístroj, který přetočí hodiny zpátky nebo dopředu o tolik, kolik chcete, zvolíte si místo, denní dobu a hlavně, zvolíte si chvíli, kdy se chcete v čase vrátit nebo ho předběhnout. Představte si, že jste nemocní. Vaše nemoc způsobuje, že se co chvíli přenášíte v čase, v jedné chvíli mrknete a v druhé se najednou nacházíte o dvacet let zpátky nebo deset let vpředu. Nevíte kde jste, nevíte, kolik je hodin, nevíte, kdy se zase vrátíte zpátky. Tyhle přesuny v čase jsou samovolné. A vy se z toho chcete dostat, už chcete svůj život ustálit, žít jenom teď, v tuhle chvíli a v přítomnosti, žádné prožívání časů minulých nebo vize budoucnosti. Ale nejde to... Je to nemoc, narodíte se s tím stejně jako s alergií nebo s tmavými vlasy. Je to stejně tak vrozené a stejně tak to k vám patří. Je to začarovaný kruh. Jak můžete v klidu žít, když nemáte tušení, kdy k tomu zase dojde?

Ta představa je hrozná, že?

Tato nemoc provází hlavního hrdinu románu Žena cestovatele časem, literárního znalce a knihovníka Henryho. Hlavním hrdinou příběhu není tak úplně Henry jako spíš jeho žena Clare, která s Henrym žije a pro níž nejsou jeho samovolné přesuny v čase vůbec příjemné. Najednou je její manžel pryč a ona vůbec neví, kde je, jestli je v minulosti, jestli je v budoucnosti, jestli je v tom stejném čase, jenom o pár metrů dál a jestli je vůbec v bezpečí... Co když se ocitne někde, kde se nebude moci nadechnout? Nikdo ho neuslyší? A ztvrdne tam třeba týden?

Autorka zasadila děj knihy do pěkného uměleckého prostředí, které je jí samé dost blízké (živí se jako spisovatelka a výtvarnice). Naprosto úžasným námětem předvedla čtenářům příběh ohromné lásky, která je postavena před tu nejtvrdší zkoušku: čas. Čas je zde představen jako nejhorší nepřítel, protože zasáhne vždy v tu nejméně vhodnou chvíli, zákeřně a naráz.  A láska se přece jen ukazuje jako silné pouto, které je schopné překonat i tak těžkou překážku...

Mimovolné přesuny v čase trápí knihovníka Henryho, který v reálném čase vede bouřlivý život neslučující se s jeho úctyhodným a usedlým povoláním. Pokud nedobrovolně cestuje v čase, stává se z něho psanec, zloděj a rváč. Ústřední postavou děje však není Henry, ale jeho žena, výtvarnice Clare, z dobře situované rodiny. Právě díky jejímu vlivu se floutek Henry postupně mění, usazuje se, začíná pociťovat zodpovědnost a uvědomovat si, že kvůli své neobvyklé schopnosti ještě nemusí být středem vesmíru. Henryho vyjímečnost, zpočátku lákavá a vzrušující, se nakonec ukazuje jako prokletí, jako nevyléčitelná choroba, která sice není infekční, ale zato je dědičná. Nedobrovolné a hlavně neovladatelné cesty v čase nejsou vítaným dobrodružstvím ale noční můrou. Clare před neúprosnou realitou nachází útěchu a realizuje se v tichém světě barev, plastik a obrazů, který je nepochybně autorce velmi blízký. Čas je v autorčině pojetí onou pověstnou dravou řekou, která i těm nejsilnějším podráží nohy, smete všechno, co jí stojí v cestě, neodpouští sebemenší zaváhání, nezná slitování, řídí se vlastními zákony.

(text na obálce knihy)

Příběh inspiroval i filmové tvůrce z Warnerbros. Kniha byla krásně převedená na filmová plátna v roce 2009 pod názvem Zakletý v čase.

(foto: topzine.cz)

Myslím, že by nebylo dobré psát vám o příběhu této knihy, protože on je právě na ní tím jedinečným a okouzlujícím. Kniha je psaná v ich-formě, dělená podle kapitol, které se střídají - jedna je psaná očima Henryho, další očima Clare. Tyto dvě osoby se ve svých pohledech střídají, což nejen posouvá příběh, ale hlavně to umožňuje náhled do jejich pocitů a psychiky. Je zajímavé pozorovat reakce člověka, před kterým se najednou objeví zcela nahý knihovník Henry a ptá se, jaké je dnes datum.

Autorka vyniká velmi pěkným spisovatelským umem. Příběh - ačkoliv se často vrací nebo předbíhá - je zajímavě propletený, dojemný a romantický, ale zároveň není ani trochu přeslazený. Nic pro milovníky romantických příběhů. Ačkoliv se může zpočátku zdát trošku složité vyznat se v tom, kdy a kde se odehrává jaká kapitola, záhy se do toho dostanete a pochopíte - a hlavně, vše se na konci vyjeví. Jestli je něco, co na této knize opravdu obdivuji, pak je to skutečnost, že sice končí nádherně, ale vůbec ne šťastně. Takové knihy mám ráda. Hotový námět na film.

Jedná se o silný, citový, zajímavý příběh, nad kterým budete ještě dlouho po jeho přečtení přemýšlet. Pro mě je to jeden z nejhezčích příběhů, který jsem prožila na stránkách knihy. Můžu ho doporučit díky zajímavému prostředí, sympatickým hrdinům, chytře promyšlené zápletce i skutečně nádhernému konci.

Nemám co vytknout. Autorka stejně tak dokázala hezky přednést zajímavý příběh, jako popis různých společenských vrstev - a dokázala, že občas mezi nimi není zase tak velký rozdíl, jak se na první pohled zdá.

Hodnocení: ***** (5 / 5 = 100 %)

Zrecenzovala: Žanettka