Max Allan Collins: CSI: Las Vegas - Město hříchu

 Max Allan Collins je nejenom spisovatel, ale také scénárista či režisér. Patří k nejpopulárnějším spisovatelům co se týče thrillerů a detektivek. Umí psát, to ano, jeho knihy se velmi dobře čtou. Ale těžko říct, zda se to samé zdá říct také o knize napsané na motivy populárního seriálu Kriminálka Las Vegas pod názvem Město hříchu. Ačkoliv na knize spolu s jejím spisovatelem pracoval také velký fanoušek seriálu Matthew V. Clemense či několik scénáristů samotného seriálu, a ačkoliv se autor kvůli reálným prvkům vyšetřování Las Vegaského týmu kriminalistů zkonzultoval i s opravdovým kriminalistou Chrisem Kaufmanem, nemůžu říct, že by kniha patřila zrovna k těm detektivkám, které mě opravdu zaujaly. S touhle to bylo spíš naopak - musela jsem se přemáhat, abych ji dočetla, protože krom zajímavého začátku a konce, vás uprostřed nic převratného nečeká. A to je dost velká škoda. 

Co se týče detektivní zápletky, není o nic víc ani o nic míň, než průměrná. Případy tu máme tentokrát dva, nejprve vraždu a později pohřešování, ze kterého se posléze stane vražda. Děj má typické seriálové prvky - společně s kriminalisty sbíráme důkazy, extrahujeme DNA, prožíváme jejich starosti a strasti, až dospějeme k (tentokrát ne příliš) závratnému konci. Nechybí tu ani typická "noční" atmosféra - podíváme se do několika striptérských klubů (to jsou takové ty instituce, kde je přes den zavřeno a otvírá se až po desáté hodině večer), díky čemuž nahlédneme do minulosti jedné z kriminalistek, Catherine, a nechybí tu ani kus napětí, žárlivosti či lásky. Ovšem dojem z knihy trochu kazí strohý a stále se opakující jednoduchý styl formování vět typu: Catherine se objevila ve dveřích, na sobě měla bílou blůzu a černé kalhoty. Taková věta, když se objevuje během jedné kapitoly třikrát, tak už to docela omrzí. Navíc, děj je dost chaotický a obsáhlý, často jsem tápala, kdo je vlastně kdo a co že se to vlastně děje. Nemůžu ale říct, že by tato kniha byla špatná! Určitě vás potěší překvapující závěr či zajímavé techniky nejen zločinců, ale hlavně kriminalistů. A hlavně - znovu potkáme Warricka, Catherine, Sáru, Gila, Nicka nebo Jima. Ale na druhou stranu - je škoda, že tahle knížka se dá číst jenom kvůli tomu, že má na sobě logo televizního seriálu. 

Ukázka z knihy: Grissom se zachmuřeným výrazem svěsil hlavu a se zavřenýma očima si přehrával scénu, ke které tady došlo. Pierce má klíč od domu. Přichází sem dolů, do této betonové kobky, s tělem své ženy. Složí ji pod sprchu jako kus masa, kterým se mezitím skutečně stala, a jde zpátky nahoru pro motorovou pilu. Zakrátko se vrátí a nastartuje ji...

Ne, opravdu ta kniha není špatná. Jen jsem jí nějak nedokázala přijít na chuť. Ne snad, že bych Grissoma neměla ráda, jeho vyšetřovací praktiky jsou opravdu zajímavé, ale to samé bohužel nemohu říct o spisovatelských praktikách autora... No, zkuste to sami. Třeba se vám bude Collinsův projev líbit víc, než mně.

Hodnocení: ***** (3/5 = 60%)

Zrecenzovala: Žanettka