Agatha Christie: Deset malých černoušků

Jediné dílo, které jsem od autorky zatím četla, a to navíc jen náhodou - přišlo mi jako dárek.

Ale pro ostatní je to bezpochyby známé jméno a díla Agathy Christie jsou klasikou světových detektivek. Bez nadsázky lze říct, že společně s postavou Sherlocka Holmese a spisovatelem Edem McBainem tvoří pomyslný tým, který se dostal na špici detektivní literatury a není člověka, co by o něm neslyšel.

Ani kniha Deset malých černoušků se z této linie nevymyká.

Na první přečtení přemýšlíte, kdo může být vrah.

Na druhé přečtení dáváte větší pozor souvislostem a říkáte si, jak to, že mi tohle nedošlo předtím.

Na všechny ostatní přečtení si hledáte jiné body, které vás budou zajímat nejvíc.

Na Černochův ostrov, malý holý skalnatý ostrůvek s jedním domem, přijíždí deset různorodých lidí, kteří se vzájemně neznají. Jsou pozváni někým, kdo se podepisuje jako Namy či Namyová. N. Z.

A že společnost je to opravdu zvláštní. Starý soudce, armádní generál, bývalá vychovatelka, stará pobožná panna, nemorální bohém s rychlým autem, sloužící manželé, bývalý vyšetřovatel, dobrodruh a lékař.

Zdá se jim, že je vůbec nic nespojuje, ale v tom se domem, jehož majitelé záhadně chybí, ozve nahrávka, která každého obviní z vraždy. Úmyslné a úkladné. Samozřejmě to všichni popřou a pokládají to za špatný vtip. I říkanku o deseti malých černouších v jejich pokojích stejně jako deset figurek černoušků v jídelně.

Až potud celkem průměrné čtení. Každý z nich líčí cestou k ostrovu svůj svolávací dopis a své úvahy. Také svoje vzpomínky, které by se mohly k zamýšlenému pisateli dopisu vázat. Následuje popis domu a pocity všech zúčastněných z ostatních.

Vše pomocí prostého vyjadřování bez uměleckých příkras, které mají často za úkol zastírat nedostatečný děj.

Ale pak zemře jeden z nich.

Náhoda?

Možná. Ale určitě se setkáváme s první nejistotou.

Od té chvíle následují další, neúprosně a jistě, stejně jako mizící postavičky černoušků,  i když se všichni zbylí přeživší snaží bránit zuby nehty.

Prohledají celý ostrov, ale žádného vraha nenalézají. A je při tom jisté, že to nejsou nehody, ale chladnokrevné vraždy.

Vrahem je tedy jeden z nich.

Ale co až zbydou poslední tři?

A co až dva?

A co až zemře i poslední?

Kdo je ten, co má zvrácený smysl pro humor, vraždí podle staré dětské říkanky a nechce se ukázat? Nebo jsou to přízraky ze záhrobí, otisky dávných činů proti životům, které jim byly vydány na milost? Vrací se teď, aby se pomstily? Nebo je to pekelně dobře promyšlený zločin někoho, koho známe od samého začátku?

Scotland Yard je bezradný, dokonce ani lidé z nedaleké vesnice netuší, co se na ostrově mohlo stát.

Musím přiznat, že jsem celou dobu podezřívala Emily Brentovou, chladnou starou pannu. Až do její smrti.

A konec mě velice překvapil.

Kdo je vrah se totiž dovíme. Po nějaké době se najde vzkaz v lahvi, kde vrah detailně popisuje svůj čin i své důvody ještě chladněji a ještě věcněji, než Emily.

Detektivka na slovo vzatá, napínavá od začátku do konce.

Čtenáře snad může zmáste jediné - „kapitolování kapitol“. Nejspíš ale má své opodstatnění, neboť bylo třeba oddělit od sebe tytéž situace prožívané deseti různými lidmi.

Co se ale obsahu, děje a zpracování, či snad použitých výrazů a samotné zápletky týče, vezmeme-li v úvahu dobu, kdy Agatha Christie žila a působila, nemám co vytknout.

Charaktery ani jejich reakce v náročných situacích, jako je smrtelné nebezpečí, rozhodně autorka nepřehání. A prostředí je skvěle kontrastní.

Kde jinde máme pátrat po příčině až hororových a duchařských vražd, než na holém ostrově s moderním domem uprostřed?

Hodnocení: ***** (5/5 = 100 %)

Zrecenzovala: Ann Taylor